Rozhovor (nejen) o robotech s prof. Vladimírem Maříkem

Nové zákony pro činnost robotů musíme formulovat už dnes,
říká prof. Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC ČVUT

Čtvrtá průmyslová revoluce už pracuje s výsledky výzkumu umělé inteligence. Roboti potřebují nové zákony, Isac Asimov se nemýlil. A samořiditelná vozidla budou jedněmi z prvních inteligentních systémů, které nám aktivně vstoupí do života.

Roman Bajčan

Pane profesore, CIIRC ČVUT začínal před čtyřmi lety jako institut zavádějící pojem Průmysl 4.0 do praxe. Tedy robotickou práci do továren. Jak si s odstupem času ČR v mezinárodním srovnání vede?
Myslím, že dobře. Držíme krok s vedoucím státem v Evropě, Spolkovou republikou, a naši technici a inženýři ve firmách jsou na vysoké úrovni.

Dnes však už hovoříte o robotech autonomních, spolupracujících, s umělou inteligencí.
Průmysl 4.0 (Průmyslové revoluce: 1) parní stroj, 2) elektřina, 3) počítače a individuální roboti 4) internet a kolaborativní roboti. Pozn. red.) se v první fázi zaměřil na propojování strojů a robotů, jejich řízení a získávání informací o jejich činnosti. V té druhé se snažíme o „ochytření“ všeho umělou inteligencí. To proto, abychom tak obrovské množství informací z práce strojů dokázali zpracovat a roboti se uměli rozhodovat samostatně a efektivně. To je dnes rozhodující. 

Máme tedy znovu zalistovat Isacem Asimovem a oživit si jeho definice robotických zákonů? (Kniha „Já robot“: Soubor devíti povídek vycházejících mezi lety 1940 – 1950 v amerických časopisech Super Science Stories a Astounding Science Fiction. Pozn. red.)
Určitě! Ty tři základní zákony, což je zajímavé, stále platí. Protože se dostáváme do stadia, kdy roboti vzájemně spolupracují mezi sebou a pro jejich kolaboraci bude nezbytné definovat nová pravidla v podobě čtvrtého a pátého zákona. Čím dál víc je jejich činnost totiž spojena s bezpečností. Nejen, že „neublížíš člověku“, ale neublížíš ani stroji „kolegovi“. I stroje budou muset vnímat spolupracující roboty a prioritizaci jednotlivých společných pracovních úkonů. Etické problémy tak vystupují silně do popředí a jde o velmi složitý problém. 

Kdy se jimi budeme muset vážně zabývat?
Teď, protože už předloni padlo doporučení Evropského parlamentu a potrestat stroj dvěma roky nepodmíněně nepůjde. Unie doporučuje při tvorbě těchto zákonů respektovat tři hlavní aktéry: a) odpovědný bude konstruktér, b) tvůrce software, c) uživatel. Můžete mít skvěle zkonstruovaného robota s vynikající „pamětí“, ale použijete pro něj špatnou aplikaci a může vzniknout škoda. 

Shoichiro Toyoda, syn zakladatele společnosti Toyota, vidí autonomní automobily blízké budoucnosti jako sofistikované roboty na čtyřech kolech…
Jistě. Tam právě celou řadu etických problému vidíme už dnes. Např. mám primárně ohrozit svoji dvoučlennou posádku, nebo narazit do skupiny čtyř neukázněných chodců?

Budou tato vozidla prvními roboty, se kterými se budeme běžně potkávat a vozit?
Myslím, že ano. Samozřejmě, budou nějací roboti pro domácnost… Nejspíš to však bude skutečně asi autonomní vůz, pomalu převážející zboží… S největší pravděpodobností se vše nejdříve odzkouší třeba na přepravě materiálu v uzavřených areálech. U veřejných dopravních systémů pak budeme mít i nějakého „dozorce“. 
Letos v květnu jsme byli v Lucembursku, kde mezi třemi zastávkami jezdí dvacetikilometrovou rychlostí samořiditelný autobus. Má svého „člověka“, který by měl v kritických situacích zasáhnout. Přesto ten den naboural. Předpokládám proto, že se tyto stroje nejdříve uplatní v pomalé nákladní přepravě, teprve později v dopravě osobní.

Pro práci (nejen) dopravních robotů bude třeba přenosu obrovského množství dat. Je na to ČR připravena, nebo se aspoň připravuje?
Už dnes internet nestačí současným požadavkům. Proto hovoříme o internetu 5G, páté generace. Mnohem rychlejším. Dnes se vše na úrovni vlády dává dohromady. Vybírá se město v České republice pro testování této sítě. Také se mluví o prvním úseku dálnice s vysokorychlostním internetem, nejspíš mezi Prahou a Mnichovem.
Významné zrychlení je nezbytností. Nezbytností je také zasíťování Česka velkokapacitními optickými kabely, protože i 5G bude časem přetížena. 

Jaký je horizont?
Reálně za pět let, dřív ne. Už v této době se ale připravujeme na zavedení vysokorychlostního internetu ve výrobních závodech. Protože už i v průmyslové hale je přenos dat tak velký, že se tvoří „komunikační fronty“. Celkově je třeba zrychlit tok informací, ukládání dat a také data filtrovat, třídit. S tím půjde ruku v ruce decentralizace jednotlivých procesů tak, aby probíhaly co nejblíže místu jejich vzniku.

Zmiňujete „decentralizaci rozhodovacích procesů“. Máte na mysli i blíž městům a obcím? Jestliže ano, vnímám to tak, že půjde o přenos kompetencí státu na regionální správu.
Nemyslím, že jde primárně o politickou záležitost. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že tak by měl moderní stát vypadat. Přenést rozhodování tam, kde se energie a výrobky produkují a spotřebovávají… Je to podle mě zcela přirozené. Můžete mít pravdu v tom, že jde o změnu proti současnému uspořádání. Jestliže tomu ale něco brání, tak jedině obrovská finanční náročnost této změny. Jistě, předpokládá to i jiné myšlení, ale jde o přeměnu správným směrem. Sama města a obce musí rozhodovat o svém životě, o životě lidí a kvalitě života.

Mělo by této decentralizaci přispět i koncepční urbanistické řešení nových výrobních kapacit a obytných zón?
Ano. Měli bychom je projektovat tak, abychom minimalizovali potřebu dopravy. Abychom lidem zkvalitňovali život tak, že továrny nebudou v jejich zorném poli. Urbanizmus bude do dalšího rozvoje měst a obcí v budoucnu výrazně zasahovat. Moderní urbanizmus by sám měl být tak „chytrý“, aby všechny tyto poznatky, o kterých hovoříme, do svých řešení zakomponoval. 

Decentralizace, menší dopravní vzdálenosti, rozvoj sdílené autonomní přepravy… Lze v těchto souvislostí usuzovat, že se bude snižovat počet dopravních prostředků čistě pro vlastní potřebu. Naopak poroste význam veřejné meziměstské, mezinárodní dopravy?
Jsem přesvědčený, že ano. Myslím, že lidé postupně a přirozeně dospějí k tomu, že pokud nebudou dopravní prostředky sdílet, tak se prakticky nikam nedostanou. Autonomní dopravní prostředky ještě dlouho nezvládnou trasu Praha – Ostrava pod tři hodiny. Současně s tím to umožní, i v duchu nového urbanizmu, vznik nových odpočinkových zón i více zeleně ve městech. Mělo by se ulevit i dopravě jako celku.
 
Prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c 
Je vědeckým ředitelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC ČVUT), který v roce 2013 založil. Od roku 1999 do roku 2013 vedl katedru kybernetiky ČVUT FEL, která v roce 2000 získala titul Centrum excellence EU. Pracuje především na využití umělé inteligence v automatickém řízení a v systémech pro podporu rozhodování s ohledem na potřeby průmyslové praxe. Za ČVUT je odpovědným řešitelem kontraktů s firmami Airbus či  Rockwell. Je hlavním řešitelem rozsáhlého EU projektu RICAIP (50 mil. EUR), zaměřeného na moderní průmyslovou výrobu. V roce 2017 obdržel státní vyznamenání za Přínos v oblasti vědy. Byl zvolen Manažerem roku 2018.  Byl též oceněn v zahraničí, mj. rakouským Čestným křížem za vědu a umění, nebo cenou Outstanding Service Award od mezinárodní společnosti IEEE SMC.