Smart City Praha roku 2035 přijde na stovky miliard

„Město dnes nejvíce chápeme jako fyzickou strukturu, ve které různými způsoby žijeme a fungujeme. V roce 2035 se díky technologickému rozvoji i změnách v sociálních návycích společnosti velká část našich aktivit, obchodu, služeb a uspokojování našich potřeb přenese do paralelního virtuálního světa existujícím nad touto fyzickou realitou a budou se v našich životech přirozeným způsobem prolínat, aniž bychom to byli schopni vnímat. Dění v jednom světe, bude stále více ovlivňovat naší existenci v tom druhém.“ uvádí architekt Postránecký.

Ing. arch. Michal POSTRÁNECKÝ

Je český architekt a urbanista. Vede Centrum Města Budoucnosti v rámci Oddělení inteligentních systémů ČIIRC (Českého Institutu Informatiky, Robotiky a Kybernetiky) ČVUT v Praze. Ve spolupráci s Operátorem ICT se podílí na přípravě Augmentovaného Virtuálního Modelu Prahy. Je zakladatelem SynopCity.com, globální platformy orientované na sdílení informací, znalostí a zkušeností, se zaměřením na koncept Smart Cities. Jeho portfolio obsahuje práce v České republice i v USA, kde žije a působí od roku 2000. Byl hlavním designerem Planet Hollywood Westgate v Las Vegas, 52 podlažního hotelu a timeshare v investiční hodnotě přes 1 mld. dolarů. Mezi další z jeho projektů patří například Vegas Tower, KingsCourt Resort na Lanaii, LakeHavasu Apartment Resort, či koncept experimentální rehabilitační kliniky s prvky chytré robotiky a telerobotiky pro Nadaci Regi Base. Orientuje se na urbanisticko-architektonické eco-friendly a „smart" projekty, regeneraci stávajících osídlení a navrhování nových městských struktur za pomoci chytrých technologií a užití vizuálně augmentovaného digitálního informačního prostředí. Je autorem řady odborných článků na téma smartcities a spojené problematiky. Společně s profesorem Miroslavem Svítkem a kolektivem dalších kolegů je autorem knihy „Město Budoucnosti“. V Praze založil a vede architektonické studio GEN61.

Váš životopis se čte jako uskutečněný „americký sen“. Jaké to bylo na začátku?

Já jsem ve Spojených státech začínal ve čtyřiceti letech úplně od nuly na gauči a počítači u mého bratra. Přijel jsem do Las Vegas „na blint“ s tím, že po dvaceti letech praxe bude přeci jednoduché zde práci sehnat. Ale bylo to jinak. Za prvé jsem „zapomněl“, že neumím skoro ani slovo anglicky. Tedy těch pár slovíček, které jsem znal, rozhodně nestačilo. To byla ta největší překážka. Za druhé jsem zjistil, že abych se dostal k někomu kompetentnímu, bylo třeba překonat nejdříve paní na recepci. A to mi trvalo skoro rok. Pro Američany, i proto, že jsem neuměl pořádně anglicky, moje znalosti nic moc neznamenaly. Vše bylo zcela jiné, než na co jsem byl do té doby zvyklý. Představte si, že máte přečíst Bibli, která je ale napsaná v čínštině. Příběh v základech znáte, ale to je tak všechno. A musíte si s tím prostě poradit.

A to vás neodradilo? Neříkal jste si, mám to vůbec zapotřebí?

Ne. Nepochyboval jsem ani na chvíli. I přesto, že první pracovní nabídka nebyla úspěšná. Po týdnu spolupráce s jednou firmou mě sdělili, že mě rádi přijmou, ale mohou mi zaplatit až za šest měsíců, protože zrovna teď nemají kvótu na cizince. Řekl jsem si, že bych ty peníze nemusel vidět nikdy. Takže jsem si tam vzal papírovou krabici, přesně takovou, jakou jsem do té doby vídal jen ve filmech, dal jsem do ní tři tužky a blok, kteří mi dali oni a pár svých věcí a odešel jsem. To bylo moje první zaměstnaní v USA.

Jak jste se uchytil?

Pochopil jsem, že musím být pokorný. Začít od píky, doslova od vaření kávy, abych poznal, jak vše v projekční kanceláři funguje. Po roce jsem dostal šanci spolupracovat s architektem Royem Smithem. Ten mi po dvou letech jsem nabídli partnerství. To jsem ale odmítl.

Proč?

Tenkrát ekonomika ve Spojených státech rostla strašně rychle. Viděl jsem daleko větší možnosti, než nabízela tato kancelář. Můj sen byl dělat něco velkého, proto jsem přeci do Ameriky přišel. A v tomto směru je to doopravdy země neskutečných možností. Odmítl jsem také proto, že už jsem poznal město, vnitřní vztahy a urbanistické vazby. Měl jsem již "localexperience". Za ty dva roky jsem pracoval na několika různých projektech a pochopil jsem pravidla. Pracoval jsem i na dalších věcech mimo kancelář, abych se o všem co nejvíce dozvěděl. Když nemáte nic jste dravější než, ten, co má všechno.

Jestli jsem si četl ve vašich předchozích rozhovorech správně, tak jste pravidelně projížděl Las Vegas, abyste pochopil správně jeho zákonitosti.

… mě také pomohlo, že jsem ještě po své práci pomáhal v jedné dobročinné organizaci zaměřené na pomoc původním obyvatelům, Indiánům. To mi umožnilo proniknout do místní komunity. Stalo se, že už po roce jsem se setkal s tehdy legendárním starostou města, Oskarem Goodmanem. Na to mi řekl můj bratr: „Ty vole, já jsem tady tak dlouho a ty sotva přijedeš, už si chodíš za panem starostou?“

…to je, jako by tam na Vás skutečně čekaly?

Ne, to rozhodně ne. Ale musíte tomu jít naproti. Já to říkám i svým dětem, že člověk musí nejdříve něco předvést, musíte se zapojit do dění společnosti a sám jí něco dát, než od ní můžete nazpátek něco očekávat. To jsem ale odbočil. Jak jsem řekl, partnerství jsem odmítl a založil jsem firmu vlastní. Nakoupil jsem počítače, dům… A v ten okamžik přišla nabídka projekční kanceláře Morris Architects a investora Davida A. Siegla, zda se nechci podílet jako hlavní designér na stavbě Planet Hollywood Westgate. To jsem pochopitelně bez rozmýšlení přijal.

Jak hodnotíte tuto stavbu s odstupem let?

Super! Tím projektem jsem žil. Byl jsem s ním velmi vnitřně spojený. Co jsem se ale právě díky této realizaci naučil, je umět se od věci, kterou se tak dlouho zabýváte, odpoutat. Můj starší a zkušený kamarád mi vysvětlil, , ať si tak neberu všechny změny, které do návrhu zanášejí různé strany, protože ta stavba není moje, já ji "jenom kreslím". A to mi hodně pomohlo. Velmi těžko jsem před tím nesl, jak celá řada lidí v průběhu stavby do původního návrhu zasahovala a měnila. Nebyli to odborníci, ale lidé z okruhu investora, kterému se chtěli svými nekonečnými nápady zavděčit. O každou maličkost jsem musel bojovat. Někdy i dost brutálně.

Zakladatelem Las Vegas byl mafián Bugsy Siegl. Jde o příbuzenských vztah s investorem této stavby, nebo jen o shodu?

Jen o shodu jmen, byť zajímavou. My jsme proto vymysleli takovou věc, že jsme do hotelové lobby dali červenou pohovku. Podobnou té, na které Bugsy Siegla rozstřílely. No a další zajímavá věc je, že slavnostního otevření stavby se ujal starosta Oskar Goodman, bývalý právník místních mafiánů. Takže investor Siegl se setkal s právníkem zločinecké organizace na pohovce-artefaktu zastřeleného mafiána Siegla.

Změnila se ta stavba od okamžiku svého dokončení?

Jistě, je tam celá řada změn a hlavně již má nového majitele a název. Ale, jak jsem řekl, už do ní vstupuji s klidem jako do jakékoli jiné budovy. Speciálně ve Vegas stačí pár let a je to vnímáno jako dávná minulost. Dynamika Las Vegas je úplně jiná, než v jiných městech.

Splnil jste si jeden sen. Co dál?

Překonat jeden splněný sen, snem dalším… Protože je to nynípouze představa v mé hlavě, tak ji "světu" zatím sdělovat nebudu. Jinou skutečností ale byla nabídka profesora Vladimíra Maříka, abych vybudoval v Praze na CIIRCuCentrum Města Budoucnosti, jakési "digitální dvojče" nad urbanizovanou krajinou a městem, jehož základem je koncept Smart Cities. Věřím, že se tento záměr podaří zrealizovat a napojit na další centra ve světě. Mám dobrý pocit, že to je začátek něčeho skutečně nového. Říkám, že chceme být nejlepší, ale myslím to pokorně.

Zmínil jste koncept chytrých měst. Měst propojovaných s informačními technologiemi apod. Směřujeme v tomto ohledu k urbanistické revoluci?

Nemyslím, že směřujeme přímo k revoluci, i když to zní lákavě. Spíše k výrazným zásahům do historicky se vyvíjejících urbanistických struktur a zažitých procesů.Jako již dnes můžete v domácnosti ovládat „chytrým telefonem“ nebo jiným „chytrým“ zařízením celou řadu technologií a doručení služeb, tak to samé se stane ve vztahu k částem a celému městu. V dopravě směřujeme k autonomním systémům, které jsou a budou nejvíc vidět. Směřujeme k robotizaci ulehčující práci a zvýší nabídku služeb. Město budoucnosti, tak jak se jím zabýváme, bude muset být řešeno nově urbanisticky, budou do něho vloženy nové technologické systémy. Budeme si také muset zvyknout na to, že bude i jinak řízeno. Že se změní i chování jeho obyvatel. Nikdy v minulosti jsme neměli takovou možnost porozumět městu jako dnes. A to díky novým technologiím a nástrojům, které máme k dispozici. Dnes už jsme díky nim schopni předpovědět, jak takové chytré město bude vypadat a chovat se za deset, patnáct let a podle toho ho můžeme dnes projektovat.

Je projektování chytrého města čistě urbanistická a technologická, nebo spíše politická záležitost?

Je to podle mě téma, které může být zpolitizováno. To proto, že se kolem toho točí velké peníze, ale i zájmy velkých nadnárodních společností. A tlaky jsou obrovské. Je to možnost, jak do stávajícího urbanistického celku zakomponovat velké množství nových technologií, což zákonitě stojé hodně peněz, ale je to nezbytně nutné. Na druhou stranu právě i díky nevyhnutelné implementaci těchto technologií nabývá diskuze o Smart Citiesa podobě města budoucnosti na rychlosti a důležitosti.

Budete se snažit politikům vysvětlit, že skutečně chytré město začíná celkovými urbanistickými řešeními?

Urbanizmus já osobně chápu jako komplexní vědu, která propojuje znalost a odborníky napříč všemi obory. Od sociologa po experty na dopravu, ale i doktora, finančníka a zástupce nekonečné řady dalších. Urbanista by všechnu tuto znalost rozličných profesí měl, zjednodušeně řečeno, integrovat do jednoho funkčního prostorového modelu s návodem, jak ho realizovat. Na politicích závisí, jak tato vize bude realizovaná. A na objemu reálně dostupných finančních prostředků a nalezení nových byznys modelů bude realizace těchto projektů stát, nebo padat.

Jak změnit Prahu v chytré město? Půjde to vůbec?

Praha svou cestu hledá, stejně jako jiná města v Evropě i jiných zemích. Ta změna probíhá v několika směrech, úrovních a měřítcích. Za prvé přirozenou cestou, kdy spontánním zařazováním a užíváním nových technologií se celá řada věcí mění. Např. chytré služby, interiér města jako chytré koše, osvětlení nebo budování dopravní infrastruktury… Třeba v dopravě, myslím, je na tom ve srovnání s celou řadou evropských měst Praha velmi dobře. Otázka je, jak je napojena na další obslužné a řídicí systémy města. Za druhé půjde o to, jak moc budeme jako experti schopni našim politikům vysvětlit a předat zadání pro jejich politické vize a rozhodování. Půjde tu současně i o významnou změnu přístupu lidí k novým věcem a jejich návycích a chování. Měli bychom o těchto nových zkušenostech, jako je například umělá inteligence, přemýšlet pozitivně, nebát se jich. Nicméně zůstat i obezřetní.

Bude obtížné změnit dlouholetá paradigmata o městu, tak, jak jej vnímáme dnes?

Město dnes nejvíce chápeme jako fyzickou strukturu, ve které různými způsobyžijeme a fungujeme. V roce 2035 sedíky technologickému rozvojii změnách v sociálních návycích společnosti velká část našich aktivit, obchodu, služeb a uspokojování našich potřeb přenese do paralelního virtuálního světa existujícím nad touto fyzickou realitou a budou se v našich životech přirozeným způsobem prolínat, aniž bychom to byli schopni vnímat. Dění v jednom světe, bude stále více ovlivňovat naší existenci v tom druhém.

V jakých finančních objemech se při budování Vašeho města budoucnosti roku 2035, pane architekte Postránecký, pohybujeme?

Do roku 2035 v bilionech korun!

PDF ke stažení